MutaceMutaceMutaceMutace
Informační centrum HLUČÍN Logo IC Logo Hlučínska Logo města Hlučín
Domů Hlučínsko Hlučín
Nabídka služeb Fotonabídka zboží Prodej vstupenek Otevírací doba Kontakt Můj tip

Retro v našich domácnostech • Hlučín

 
RETRO V NAŠICH DOMÁCNOSTECH
 
     Jedno březnové odpoledne jsem opět navštívila Muzeum Hlučínska. Ráda bych se s vámi podělila o své zážitky a dojmy. Proto přijměte mé pozvání na výstavu s názvem Retro v našich domácnostech.

     Tato výstava je zapůjčena z Vlastivědného muzea v Šumperku a doplněna o sbírky z Muzea Hlučínska a soukromých sběratelů. Shlédnout ji můžete v době 17. 2. - 13. 5. 2012.
     Výstavu tvoří předměty z šedesátých až osmdesátých let dvacátého století, které nejen usnadňovaly práci v domácnosti, ale také zpříjemňovaly volný čas. Celkově je koncipována do několika tematických celků. Můžete si prohlédnout vybavení kuchyně, obývacího pokoje, prádelny, koutku týkajících se kosmetických potřeb nebo předmětů používaných k práci jako žehličky, šicí stroje, pračky. Mnoho exponátů jsem zažila u své babičky nebo mě provázely dětstvím a používala jsem je.
 
     Nyní postupně vydejme do naaranžovaných místností a vzpomínejme.
 
     Celý článek jsem proložila odbornými texty, které jsou umístěny na plakátech v interiéru.
 
     Při vstupu nás vítají různá rádia (rozhlas po drátě, hrací skříň PRELUDIUM, rozhlasový přijímač STRADIVARI 3, DAJANA nebo TALISMAN, TESLA 308U, rok výroby 1953-1958 a vyrobeno jich bylo přes milion kusů). „V Evropě byli první s pravidelným rozhlasovým vysíláním Angličané v roce 1922. A druzí Čechoslováci, když 18. května 1823 začalo vysílat v Praze - Kbelích. Radiožurnál bylo možné vyslechnout denně od 19,15 do 21 hodin. Rozhodujícím vynálezem pro radiové vysílání se stala elektronka umožňující zesílení výkonu vysílače a přijímače. Elektronkový oscilátor dovolil vysílat na kratších vlnových délkách.“

     Vystaveny jsou televizory (černobílé značek TESLA VIKTORIA, IRENA, PALLAS), telefonní přístroje (s kulatým číselníkem z roku 1963, 1964, 1974, tlačítkový, telefonní ústředna, dětský telefon na hraní, se kterým jsem v dětství zažila spousty hezkého telefonování), magnetofony (kotoučový PLUTO, KB100, B70, zn. TESLA SONET B3), gramofony (klikový LEOPHON či Karel Hašler, TESLA CZ 711, gramofonové šasi NC 410) „První gramofon poháněný elektřinou (místo pružiny) je znám od roku 1925 a první dlouhohrající desky (známé jako LP) se objevily v roce 1904, ale teprve od roku 1931 byly vyráběny se standardní rychlostí 33,3 otáčky za minutu“. Není to tak dávno, co jsem při stěhování vyhodila bednu malých a velkých gramodesek. V dětství jsem je sbírala, od domácích zpěváků až po zahraniční skupinu ABBA. Jakou jsem měla radost, když jsem ji objevila pod vánočním stromečkem a pak jeden čas hrála skoro nepřetržitě.
 
     Vcházíme do kuchyně, kde u pohovky stojí šicí stroj BOBBIN, který má na šlapadle opřeny háčkované papuče s bambulemi. Připomnělo mi to mé dětské háčkování této domácí obuvi a nejraději jsem tvořila bambulky a byly co největší.
      „Jak zrychlit a usnadnit šití trápilo zvláště v minulosti výrobce oděvů. Použitelný šicí stroj byl zrekonstruován v roce 1845. Od té doby doznal mnoho změn k lepšímu. Klasické šicí stroje se poháněly nohou (šlapáním), ale i ručně. První elektrický šicí stroj byl vyroben už v roce 1889. Dnešní rychloběžné šicí stroje udělají přes 2000 stehů za minutu. Stroje mohou být vybaveny displejem se zobrazovanými funkcemi. Dělají mnoho operací, které původní stroje neuměly, dokonce jsou vybaveny programy“. Také můžeme vidět šicí stroje značky MINERVA, kufříkový šicí stroj LADA. V patnácti letech jsem začala šít pro sebe a později pro rodinu. Skvěle mi posloužil šicí stroj právě značky MINERVA. Střihy jsem získávala z tehdy nedostupného módního časopisu Burda anebo hotových střihů Modelové střihové služby VKUS, které stály 4,00 Kčs. Můžeme je na výstavě také vidět a mně se opět a zase oživily vzpomínky.
     Nyní nahlédneme do kredence. Co to je? Představovala jakousi soustavu různých uzavřených nebo prosklených skříní, různých šuplíků a polic. Šlo o nábytek, od kterého se očekávalo, že bude reprezentativní a dominantní a proto byla kredenc obvykle bohatě zdobená a na její výrobu se používalo pouze kvalitní dřevo. Byla výhodná pro svoji praktičnost a dostatek úložného prostoru, který sloužil zejména k uložení kuchyňského nádobí, příborů, sklenic a jídelních servisů. V té „naší“ jsou na ukázku také formy na bábovky, různé mlýnky, metly, kvedlačky, sifónové láhve, kuchyňské váhy, termosky, plechové dózy na čaj, kávu či kakao, ošatky na pečivo, tácky a na dvířkách kredence visí tašky-síťovky, které se mají v současné době opět začít vyrábět a tím nahradit igelitové z důvodu šetrnosti k životnímu prostředí.
    „Nejsou ještě tak vzdálené doby, kdy bylo v kuchyni na vše jen ruce hospodyňky. Samozřejmě, v kredencích byl možné najít pomocníky, ale pouze na „lidský“ pohon. Na poličkách stály různé mlýnky, kuchyňské hmoždíře, srovnány v zásuvkách ležely šlehací metly, kvedlačky, vařečky, nože a mnoho jiného. V některých domácnostech se objevila lihová nebo plynová kamínka.
     Ale o skutečnou revoluci v kuchyni se zasloužily teprve elektrická energie a chytré hlavy inženýrů a techniků. Novým zdrojem tepla byly elektrické topné spirály a tělesa. Kuchařky dostaly elektrické pečící trouby, které udržovaly stálou teplotu pečení, elektrické vařiče s regulací teploty spirál, a dokonce obojí dohromady zabudované v kuchyňských sporácích. Ve druhé polovině 20. století se používal levný konkurent varných konvic- elektrická spirála na ohřev vody.
     Ruční mlýnky, metly, vařečky a kvedlačky nahradily elektrické mlýnky, šlehače a dokonce roboty, schopné zastat mnohou ruční práci. Módou šedesátých a sedmdesátých let
byly sifonové láhve na výrobu sycené vody, elektrické mixéry pro přípravu domácích koktejlů, ovocných dření a jiných dobrot, a první opékače topinek“.
 
     „Dnes v době mrazniček si ani neuvědomujeme, jakým problémem bylo v minulosti udržet potraviny čerstvém, případně konzumovatelném stavu. Řešení se nacházelo v chladných a dobře větraných sklepích, v solení, uzení, zavařování a v dalších úpravách potravin. K chlazení přírodním ledem sloužily ledárny, do nichž se uskladňoval led získaný ze zamrzlých řek a rybníků. Revolucí byly první ledničky (též chladničky). Od konce 18. století ještě využívaly přírodní led, který se vkládal mezi dvě plechové stěny, chráněné zvnějšku izolačním materiálem. Led postupně tál a ochlazoval vnitřek chladničky. První chladničkou na éterové páry s chladicí hadicí a výparníkem zkonstruoval Američan Jakob Perkons v roce 1834.“ K vidění je chladnička ELEKTROSVIT nebo plynová z roku 1962, různé ruční šlehače, ruční i elektrický mlýnek na kávu, lihový vařič, elektrická spirála k ohřevu vody.
 
     Kromě šikovných rukou hospodyněk a výborně uvařeného domácího jídla pro rodinu, bylo neméně důležité, aby se žena líbila. K péči o vlasy sloužily „ondulační kleště (kulma), která se objevila kolem roku 1900. Její zahřívání obstarala elektrická spirála nebo tělísko uvnitř kovového válečku. Vysoušeč vlasů (fén) byl vyvinut na začátku dvacátých let 20.století v Německu. Vznikl kombinací elektrického ohřívače vzduchu a elektrického ventilátoru. První modely byly veliké, vyrobené z chromované oceli a byly těžké. Pak se začal používat tzv. bakelit a motory jiné konstrukce, které byly tišší a nové plastické hmoty jasnějších odstínů“. 
 
 
 
     A už vstupujeme do obývacího pokoje, který tvoří stůl, dvě křesla, gauč, kde leží ručně háčkované polštáře, klubko vlny a jehlice, stůl, stojací lampa a stoleček s telefonem a časopisy, malý stůl s televizí a na ní soška a rodinné fotografie, gramofon, „sváteční“ kredenc, pár hraček pro děti a kočárek s panenkami. Ta gumová, sedící na kočárku, patřila mezi mé nejoblíbenější. To všechno už odnes čas.

      Také vysavače (například značky OMEGA, PLUTO, PROTOS, mechanický smeták SAMLUX) usnadňovaly hospodyňkám domácí práce. Praní prádla patřilo po dlouhá staletí mezi nenamáhavější práce v domácnosti, jedinými pomocníky pradlen zůstávaly necky a valcha. První pračka se objevila kolem roku 1885. V padesátých létech 20. století dostala pračka to, co z ní udělalo dnešní automatickou – dvourychlostní motor (menší otáčky na praní, vysoké otáčky na ždímání) a programátor“. K vidění je elektrická pračka značky LÍRA, vířívá elektrická MINI ROMO FULNEK, automatická pračka ROMO AC600 a také zvon na praní z 50. - 60. let 20. století.
      „Nicméně další namáhavou prací zůstalo ždímání. První ždímačky se objevily na přelomu 19. a 20. století. Na horní okraj pračky byl připevněn rám se dvěma válci, které se klikou otáčely, a mezi nimi se ždímalo prádlo. Když se prádlo vypralo, vyždímalo a uschlo, bylo ho třeba vyžehlit. Mačkavost textilií, zvláště po praní, vedla k vynálezu mandlu a žehličky.
      Žehličky, známé od 15. století, se před použitím nahřívaly na kamnech. Velké krejčovské žehličky byly duté a vkládalo se do nich rozžhavené dřevěné uhlí. Ve druhé polovině 19. století se objevily i žehličky lihové. Elektrická žehlička byla zkonstruována mezi léty 1890-1894. Do kovové žehlící desky je zalisován topný článek, který se elektrickým proudem rozžhaví a zahřeje tak žehlící desku. Držadla žehliček se dělají z plastů, které nevodí teplo. Od čtyřicátých let 20. století bývají žehličky opatřeny termostatem. Ten jednak chrání žehličku před přehřátím a jednak umožňuje nastavení vhodné teploty. Pak přišla na trh žehlička napařovací“
. Porovnat ty dnešní můžeme i s vystavenou cestovní žehličkou SSSR nebo MALYŠ a dalšími značkami.

      V prádelně se můžeme podívat na elektrický stolní mandl zn. VERITAS, ždímačku PERLA, pračku se ždímačkou zn. KOMBI, sušák na prádlo, žehlicí prkno, koš na prádlo, „klepáče“ na koberce, plechový kbelík či mísu. Zajímavé jsou také různé prací prostředky například KORÁL za 4,70 Kčs, TIMI, mleté pračkové mýdlo za 5,70 Kčs, na bělení textilu sloužila BĚLKA v ceně 10,- Kčs, ŠKROBÍK za 1,20 Kčs, odbarvovač DUHA, rozpustný škrob na prádlo v ceně 2,40 Kčs, mýdla značek Šeřík, Věra, Konvalinka.

      Poslední část výstavy tvoří fotoaparáty včetně alba s dobovými fotografiemi. „V roce 1888 vyrobila firma Eastman Dry Plate Company přenosný fotoaparát značky Kodak. Přístroj byl vybaven svitkem papíru s fotografickou emulzí na 100 fotografií, po jejich exponování se fotoaparát poslal firmě, která zhotovila fotografie a společně s přístrojem poslala zpět.
      V roce 1947 představil Edwin Herbert Land, zakladatel Polaroid land Company, fotoaparát, v němž je negativ vyvolán chemikálií uvolněnou ihned po expozici, takže snímek je okamžitě hotový. V devadesátých letech se objevily první komerční digitální fotoaparáty, vyhovující při práci s počítačem a internetem“
. V tomto technickém koutku jsou fotoaparáty zn. PIONÝR, ČAJKA, KONICA EE-MATIC, CORINA, MIKROMA, LJUBITEL 2, FLEXARET, expozimetr. Zajímaný je deskový fotoaparát ALPÍN-výsuvný z dvacátých let 20. století a potřeby na vyvolávání fotek (leštička, fotografická miska, vývojka, pinzety, ustalovač, řezačka papíru).

 

Pokud jste z daleka a do těchto končin se nedostanete,
podívejte se na výstavu pomocí fotografií, které jsem pořídila.


Napsala a foto zhotovila:
Růžena Aujezdská, DiS. – redaktorka webového magazínu www.i-senior.cz
Naše motto:„Aktuální čtení 7 dní v týdnu, nejen pro seniory“ 

 

Tento článek byl vložen dne: 20.02.2012 (15:58:01), vložil(a): Infocentrum Hlučín
Design Pavel KOCUR | Programming Core Trade s.r.o. | Product by CoreWeb © 2008 | Informační centrum Hlučín & Muzeum Hlučínska | Všechna práva vyhrazena | HTML | CSS | SEO