MutaceMutaceMutaceMutace
Informační centrum HLUČÍN Logo IC Logo Hlučínska Logo města Hlučín
Domů Hlučínsko Hlučín
Nabídka služeb Fotonabídka zboží Prodej vstupenek Otevírací doba Kontakt Můj tip

Křesťanský labyrint • Bělá

Tel.: fax :
E-mail: Url:
GPS poloha : 49°58'17.559"N, 18°9'6.205"E
vedení : zástupce :


„Vydej se na cestu labyrintem, abys potkal Boha ve svém srdci.“ 

15. 11. 2008

 

     Obec Bělá se pyšní další zajímavou atrakcí pro turisty. Vedle Pstruží farmy a Priessnitzových koupelí s léčivým pramenem, se zde nachází také Křesťanský labyrint. Labyrint je umístěn právě vedle Priessnitzových koupelí a je s nimi spojen cestičkou. Labyrint má podobu ploché soustavy cestiček o kruhovém průměru 25 metrů. Jeho povrch je tvořen ostře pálenými 120 let starými cihlami a přístupové komunikace jsou dlážděny zámkovou dlažbou. V bludišti vede do středu jen jeden chodník. Představuje duchovní cestu, klikatou stezku duše lidským životem.

     Autorkou projektu je Andrea Murdock, která se touto zvláštností nechala inspirovat při svém pobytu v USA a našla pro její realizaci další nadšence.

 

     Celý tento projekt byl financován Nadací OKD, konkrétně z programu nadace "Pro budoucnost". OKD na projekt Vybudování labyrintu s přístupem pro handicapované k léčebnému prameni, poskytly prostředky ve výši 704 129 Kč.

 

Z historie labyrintů:

     Labyrintová spirála inspirovala i mnohé jiné země. Nestarší známý labyrint pochází již z 19. stol. p. n. l. z Egypta, kde představoval cestu podsvětím. Labyrinty jsou známy i z buddhistického myšlení, kde jsou to složité cesty k osvícení. Ale archetypem pro evropskou kulturu je labyrint, který podle řeckého mýtu postavil pro krétského krále Mínóa Daidalos. Labyrint tu tvoří dezorientující změť cest, ve které neznalý člověk zabloudí, ale jež nicméně obsahuje pravou cestu do středu. V mýtu číhá v hloubce labyrintu Mínótauros – zčásti muž, zčásti býk – a požírá mládence a panny nabídnuté mu za oběť. Cestu do středu najde nakonec hrdina Théseus a netvora zabije. Cestu zpět dokáže najít s pomocí zlaté nitě, kterou předtím odvíjel od vchodu. Labyrint tu symbolizuje představu proniknutí ke středu iniciační zkouškou osobních kvalit. Tak se začal spojovat s duchovním pokrokem a objevováním sebe sama. Svou složitou a klikatou podobou představuje labyrint pro ty, kdo jej pochopí, řád, kdežto pro nezasvěcence zmatek.

     Na rozdíl od skoro veškeré posvátné architektury má u labyrintu největší moc ta nejnižší úroveň. Archeologické pozůstatky na Krétě naznačují, že labyrint mohl být založen na Mínóově paláci v Knossu, kde byl trůnní sál jako posvátná jeskyně. Zdá se, že palác měl horní sluneční část zasvěcenou životu a spodní měsíční oblast věnovanou smrti; odráželo to myšlenku, že posmrtný život je z hlediska náboženství důležitější než život. Ozvěnou toho byl i egyptský labyrint, kde ležel pod dostupnou kultovní oblastí podzemní prostor pro tajné obřady a hrobky, do nichž byl nezasvěcencům vstup zakázán.

     Jak na to poukázala spisovatelka Jill Purceová, dojem z pohybu při hledání cesty labyrintem se podobá po mnoha stránkách pohybu inherentnímu spirále. Jediná pravá cesta, často nazíraná jako cesta poutníka vrcholí setkáním s božským. Představa labyrintové spirály stáčející se do sebe vedla k obrazům dvousměrného pohybu, při němž jdou hledači pravdy jedním směrem a andělé nebo božští poslové přicházejí z druhého. Mystici hloubali nad myšlenkou, že konec spirály je současně jejím začátkem, nebo že spirála vede docela ven z tohoto pozemského světa. Mnoho kultur přisuzuje duchovní význam vířivým tancům, které vyvolávají krajní vytržení nebo stav transu jakoby z jiného světa. Představu rozšiřování vědomí, kterou vyvolává spirálový vzestup, nacházíme všude na světě, snad nejdramatičtěji v dynamicky stoupajícím spirálovém minaretu mešity v irácké Samaře z 9. stol.

 

     Idea labyrintu fascinovala mysl křesťanů už odedávna. V raném křesťanském myšlení bylo bludiště symbolem cesty nevědomosti odvádějící od Boha. Kolem 13. století získal však labyrint pozitivní symboliku jako cesta poutníka posetá nesnázemi. Od 17. stol. byl labyrint reprodukován také ve světském kontextu, například ve formě bludišť ze živých plotů velkých rezidencí, a odrážel obecný zájem o nalezení cesty k cíli.

     Labyrintová spirála je zobrazena v dlažbě mnoha středověkých katedrál. V katedrále v Chartres ve Francii ze 13. století je bludiště na podlaze chrámové lodě umístěno tak, aby je západní růžicové okno přesně pokrylo, kdyby měla zeď, do níž je zasazeno, veřeje u země a zeď se sklopila. V bludišti vede do středu jen jeden chodník. Představuje duchovní cestu, klikatou stezku duše lidským životem, zatímco růžicové okno zobrazuje Poslední soud, úděl duše po smrti. Bludiště umístěné na počátku chrámové lodě tvoří také iniciační překážku k posvátné oblasti u oltáře. Růžice uprostřed bludiště v Chartres je podle některých umístěna nad mocným zemským proudem, který silně působí na ty, kdo procházejí bludištěm.



Text převzat z knihy: C. Humphrey, Posvátné stavby.


Tento článek byl vložen dne: 18.11.2008 (15:39:26), vložil(a): Infocentrum Hlučín
Design Pavel KOCUR | Programming Core Trade s.r.o. | Product by CoreWeb © 2008 | Informační centrum Hlučín & Muzeum Hlučínska | Všechna práva vyhrazena | HTML | CSS | SEO