MutaceMutaceMutaceMutace
Informační centrum HLUČÍN Logo IC Logo Hlučínska Logo města Hlučín
Domů Hlučínsko Hlučín
Nabídka služeb Fotonabídka zboží Prodej vstupenek Otevírací doba Kontakt Můj tip

Historie a tradice • Hlučín

     Největší sídlem Hlučínska a zároveň jeho kulturním a obchodním centrem je město Hlučín. Bylo založeno roku 1256 českým králem Přemyslem Otakarem II. na "zelené louce". Malebná scenérie okolní přírody spolu s kulturními památkami podtrhuje jeho turistický význam v regionu. Jeho poloha je na spojnici Ostravy a Opavy a v blízkosti státních hranic je zárukou snadné komunikace jak s okolními kraji, tak i se sousedními zeměmi, zejména s Polskem a Slovenskem.

     Dne 28. 1. 1303 daroval hlučínským měšťanům Žibřid Barut na Landeku pole u řeky Opavy pro pastvu jejich dobytka. Tuto první písemnou zprávu o městě potvrdil svým svědectvím i dědičný fojt Kunrat z Hlučína. Město založil český král Přemysl Otakar II. pravděpodobně kolem r. 1256, ale jako poddanské náleželo k panství, jehož sídlem byl hrad Landek. Při dělení Opavska mezi syny vévody Mikuláše II. v r. 1377 hrad Landek, vsi Bobrovníky, Koblov, Markvartice a město Hlučín s velkým mlýnem a pronajatým dvorem připadly k dílu knížat Václava a Přemka. Jenže opavský vévoda Mikuláš II. poukázal své manželce kněžně Hedvice, předtím olešnicko-kozelské věno, které její příbuzní obdrželi formou zástavy landeckého panství, tedy i Hlučína. V roce 1428 husitská vojska obsadila nedalekou Ostravu a jejich vliv se projevil v širokém okolí. Knížata kozelsko-olešnická plně podporovala husitského krále Jiřího z Poděbrad v boji proti jeho nepřátelům, což bylo důvodem kruté odvety uherského krále Matyáše Korvína při jeho křižáckém tažení Opavskem v srpnových dnech r. 1474. Hrad Landek byl dobyt a zničen, správu olešnicko-kozelského knížectví včetně landeckého panství i s Hlučínem předal Korvín svému hejtmanovi Janu Bělíkovi z Kornic.

     Sídlem panství místo zničeného hradu Landek se stalo město Hlučín, které novými pány bylo podporováno rozšířením tržních privilegií a právem přeměnit pastvisko v rybník. Rybnikaření se stalo pro měšťany v tržním hospodářství výnosným, a tak již r. 1495 získali oprávnění založit další rybník nad „Nadýmačem“. První zmínka o hradu – zámku je z r. 1439 a na základech tohoto gotického hradu nechal Bernard ze Zvole postavit v r. 1525 v městě pozdně gotický zámek ke správě hlučínského panství, ke kterému v té době vedle města Hlučína, patřily vsi Hať, Velké Darkovice, Ludgeřovice, Koblov, Petřkovice, Lhotka a Bobrovníky.

     Majitel panství Bernard ze Zvole dal Hlučín v r. 1535 obehnat hradbami s branami opavskou a ostravskou a 13 baštami. I když byly hradby v r. 1829 zbořeny, přesto jejich dochované zbytky jsou jediným dokladem fortifikace na území opavského okresu. Syn Bernarda ze Zvole Kryštof se stal olomouckým kanovníkem, a nechal proto v Hlučíně r. 1538 postavit hřbitovní kostel sv. Markéty a současně při něm založil špitál. Po požáru r. 1742 byl znovu postaven.

     Ve městě se zdárně rozvíjela řemeslná výroba, jak svědčí dochovaná cechovní privilegia pro hrnčíře z r. 1433, kováře z r. 1537, soukeníky z r. 1554, tkalce z r. 1569, ševce z r. 1572. Ačkoliv od roku 1542 Hlučín s celým panstvím náležel katolické větvi pánů z Vrbna, přesto i zde reformace zapustila své kořeny, zvlášť pak za evangeličky Maruše Tvorkovské a jejího druhého manžela českého bratra Bernarda Drnovského z Drnovic. Opoziční slezská šlechta před Bílou horou se proto scházela i v Hlučíně. Po porážce odboje získal Hlučín v r. 1629 představitel protireformační šlechty Jan Jiří hr. z Gašína. Proto Švédové v r. 1645 město vypálili při vojenských akcích. V r. 1694 se hlučínští měšťané vzdali osvobození od robot.

     Za Františka Řehoře hraběte Gianini měl k r. 1721 Hlučín 102 domů, z toho 32 na předměstích, 48 z nich mělo právo vinného šenku, dále 2 panské dvory – Zámecký a Vinnou Horu, rybníky Městský, Mlýnský a další. Pruský zábor r. 1742 přerušil obchodní tepnu Opava - Krakov a Hlučín hospodářsky utrpěl. 12. 3. 1761 město vyhořelo s radnicí i pivovarem. Úpadek zvyšoval sociální napětí, které vyvrcholilo v r. 1848, kdy poddaní vzali útokem zámek i obydlí vrchnostenských úředníků. Farní kostel sv. Jana Křtitele byl obnoven v r. 1608 s gotickým jádrem a renesanční kaplí, fara při něm je doložena již v r. 1392. Synagoga v Hlučíně byla postavena v r.  1840, záhy potom se pánem města stal židovský podnikatel a bankéř Salomon Mayer svobodný pán Rotschild.

     Od r. 1837 se Hlučín stal postupně sídlem několika soudních institucí. Škola v Hlučíně byla již r. 1522. Novější školní budovy byly postaveny v letech 1839 a 1885, gymnázium pak v r. 1924.

Železnice z Hlučína do Kravař a Opavy byla zbudována v r. 1913.

Po připojení k ČSR se Hlučín stal okresním městem.

     V Hlučíně se narodili hudební skladatelé Pavel Vejvanovský (1640 – 1693) a Paul Blaschke (1885 – 1969), novinář Johanes Meier – Hultschin (1901 – 1958), malíř Jan Bochenek (1831 – 1903) a mnoho dalších významných osobností zde prožilo část života.

     Místní název Hlučín vznikl ze slovanského názvu „hlučí“, jež je odvozeno od staročeského „huleti“ – získávat.



 


Znak města Hlučína

 

     Dnešní podoba znaku se vyvinula z dříve používaných pečetí majitelů města, kteří se snažili zanechat po sobě alespoň touto formou nějakou stopu.

    V zeleném štítě se nachází po pravé straně pravá polovice antonínského kříže s polokoulí na konci vodorovného ramene. Je spojená s dolním stupněm prodloužené příčky z majuskulního písmene P, na levé straně štítu. Nad křížem a monogramem je uprostřed znamení lilie a po okraji štítu se nachází 5 šestihrotých hvězdiček. Kříž, monogram, lilie a hvězdy jsou ve zlaté barvě.

      Polovina antonínského štítu je prvek ze znaku majitele města Jana Bělíka z Kornic (1486 – 1490). Písmeno P bylo původně chápáno od zakladatele města Přemysla Otakara II., nověji se uvádí, že se jedná o zkratku LP latinského Longo Pago – Dlouhá ves, která vznikla dříve než Hlučín – dnešní ulice Dlouhoveská. Lilie v horní části štítu je prvek ze znaku rodiny Bruntálských z Vrbna a pět hvězd kolem znázorňuje pět generací rodu Gašínů, které byly majiteli města v letech 1629 – 1727.



Soubory ke stažení

Pověsti starého Hlučína39 kB
Významné data města30 kB
Držitelé města32 kB
Fojti, purkmistři, starostové35 kB
Design Pavel KOCUR | Programming Core Trade s.r.o. | Product by CoreWeb © 2008 | Informační centrum Hlučín & Muzeum Hlučínska | Všechna práva vyhrazena | HTML | CSS | SEO