Ostrov
Panorama
Kostel
Město
Muzeum

O městě Hlučín

Největší sídlem Hlučínska a zároveň jeho kulturním a obchodním centrem je město Hlučín. Bylo založeno roku 1256 českým králem Přemyslem Otakarem II. na "zelené louce". Malebná scenérie okolní přírody spolu s kulturními památkami podtrhuje jeho turistický význam v regionu. Jeho poloha je na spojnici Ostravy a Opavy a v blízkosti státních hranic je zárukou snadné komunikace jak s okolními kraji, tak i se sousedními zeměmi, zejména s Polskem a Slovenskem.

Dne 28. 1. 1303 daroval hlučínským měšťanům Žibřid Barut na Landeku pole u řeky Opavy pro pastvu jejich dobytka. Tuto první písemnou zprávu o městě potvrdil svým svědectvím i dědičný fojt Kunrat z Hlučína. Město založil český král Přemysl Otakar II. pravděpodobně kolem r. 1256, ale jako poddanské náleželo k panství, jehož sídlem byl hrad Landek. Při dělení Opavska mezi syny vévody Mikuláše II. v r. 1377 hrad Landek, vsi Bobrovníky, Koblov, Markvartice a město Hlučín s velkým mlýnem a pronajatým dvorem připadly k dílu knížat Václava a Přemka. Jenže opavský vévoda Mikuláš II. poukázal své manželce kněžně Hedvice, předtím olešnicko-kozelské věno, které její příbuzní obdrželi formou zástavy landeckého panství, tedy i Hlučína. V roce 1428 husitská vojska obsadila nedalekou Ostravu a jejich vliv se projevil v širokém okolí. Knížata kozelsko-olešnická plně podporovala husitského krále Jiřího z Poděbrad v boji proti jeho nepřátelům, což bylo důvodem kruté odvety uherského krále Matyáše Korvína při jeho křižáckém tažení Opavskem v srpnových dnech r. 1474. Hrad Landek byl dobyt a zničen, správu olešnicko-kozelského knížectví včetně landeckého panství i s Hlučínem předal Korvín svému hejtmanovi Janu Bělíkovi z Kornic.

Sídlem panství místo zničeného hradu Landek se stalo město Hlučín, které novými pány bylo podporováno rozšířením tržních privilegií a právem přeměnit pastvisko v rybník. Rybnikaření se stalo pro měšťany v tržním hospodářství výnosným, a tak již r. 1495 získali oprávnění založit další rybník nad „Nadýmačem“. První zmínka o hradu – zámku je z r. 1439 a na základech tohoto gotického hradu nechal Bernard ze Zvole postavit v r. 1525 v městě pozdně gotický zámek ke správě hlučínského panství, ke kterému v té době vedle města Hlučína, patřily vsi Hať, Velké Darkovice, Ludgeřovice, Koblov, Petřkovice, Lhotka a Bobrovníky.

Majitel panství Bernard ze Zvole dal Hlučín v r. 1535 obehnat hradbami s branami opavskou a ostravskou a 13 baštami. I když byly hradby v r. 1829 zbořeny, přesto jejich dochované zbytky jsou jediným dokladem fortifikace na území opavského okresu. Syn Bernarda ze Zvole Kryštof se stal olomouckým kanovníkem, a nechal proto v Hlučíně r. 1538 postavit hřbitovní kostel sv. Markéty a současně při něm založil špitál. Po požáru r. 1742 byl znovu postaven.

Ve městě se zdárně rozvíjela řemeslná výroba, jak svědčí dochovaná cechovní privilegia pro hrnčíře z r. 1433, kováře z r. 1537, soukeníky z r. 1554, tkalce z r. 1569, ševce z r. 1572. Ačkoliv od roku 1542 Hlučín s celým panstvím náležel katolické větvi pánů z Vrbna, přesto i zde reformace zapustila své kořeny, zvlášť pak za evangeličky Maruše Tvorkovské a jejího druhého manžela českého bratra Bernarda Drnovského z Drnovic. Opoziční slezská šlechta před Bílou horou se proto scházela i v Hlučíně. Po porážce odboje získal Hlučín v r. 1629 představitel protireformační šlechty Jan Jiří hr. z Gašína. Proto Švédové v r. 1645 město vypálili při vojenských akcích. V r. 1694 se hlučínští měšťané vzdali osvobození od robot.

Za Františka Řehoře hraběte Gianini měl k r. 1721 Hlučín 102 domů, z toho 32 na předměstích, 48 z nich mělo právo vinného šenku, dále 2 panské dvory – Zámecký a Vinnou Horu, rybníky Městský, Mlýnský a další. Pruský zábor r. 1742 přerušil obchodní tepnu Opava - Krakov a Hlučín hospodářsky utrpěl. 12. 3. 1761 město vyhořelo s radnicí i pivovarem. Úpadek zvyšoval sociální napětí, které vyvrcholilo v r. 1848, kdy poddaní vzali útokem zámek i obydlí vrchnostenských úředníků. Farní kostel sv. Jana Křtitele byl obnoven v r. 1608 s gotickým jádrem a renesanční kaplí, fara při něm je doložena již v r. 1392. Synagoga v Hlučíně byla postavena v r.  1840, záhy potom se pánem města stal židovský podnikatel a bankéř Salomon Mayer svobodný pán Rotschild.

Od r. 1837 se Hlučín stal postupně sídlem několika soudních institucí. Škola v Hlučíně byla již r. 1522. Novější školní budovy byly postaveny v letech 1839 a 1885, gymnázium pak v r. 1924. Železnice z Hlučína do Kravař a Opavy byla zbudována v r. 1913. Po připojení k ČSR se Hlučín stal okresním městem. V Hlučíně se narodili hudební skladatelé Pavel Vejvanovský (1640 – 1693) a Paul Blaschke (1885 – 1969), novinář Johanes Meier – Hultschin (1901 – 1958), malíř Jan Bochenek (1831 – 1903) a mnoho dalších významných osobností zde prožilo část života. Místní název Hlučín vznikl ze slovanského názvu „hlučí“, jež je odvozeno od staročeského „huleti“ – získávat.

1256

1256

Založení města Hlučín

Bylo založeno roku 1256 českým králem Přemyslem Otakarem II. na "zelené louce".

1256
1303

1303

Hrad Landek

Dne 28. 1. 1303 daroval hlučínským měšťanům Žibřid Barut na Landeku pole u řeky Opavy pro pastvu jejich dobytka. Tuto první písemnou zprávu o městě potvrdil svým svědectvím i dědičný fojt Kunrat z Hlučína. Město založil český král Přemysl Otakar II. pravděpodobně kolem r. 1256, ale jako poddanské náleželo k panství, jehož sídlem byl hrad Landek. 

1303
1837

1837

Založení Školy

Od r. 1837 se Hlučín stal postupně sídlem několika soudních institucí. Škola v Hlučíně byla již r. 1522. Novější školní budovy byly postaveny v letech 1839 a 1885, gymnázium pak v r. 1924. Železnice z Hlučína do Kravař a Opavy byla zbudována v r. 1913. Po připojení k ČSR se Hlučín stal okresním městem. 

1837

ZNAK MĚSTA HLUČÍN

Dnešní podoba znaku se vyvinula z dříve používaných pečetí majitelů města, kteří se snažili zanechat po sobě alespoň touto formou nějakou stopu. V zeleném štítě se nachází po pravé straně pravá polovice antonínského kříže s polokoulí na konci vodorovného ramene. Je spojená s dolním stupněm prodloužené příčky z majuskulního písmene P, na levé straně štítu. Nad křížem a monogramem je uprostřed znamení lilie a po okraji štítu se nachází 5 šestihrotých hvězdiček. Kříž, monogram, lilie a hvězdy jsou ve zlaté barvě. Polovina antonínského štítu je prvek ze znaku majitele města Jana Bělíka z Kornic (1486 – 1490). Písmeno P bylo původně chápáno od zakladatele města Přemysla Otakara II., nověji se uvádí, že se jedná o zkratku LP latinského Longo Pago – Dlouhá ves, která vznikla dříve než Hlučín – dnešní ulice Dlouhoveská. Lilie v horní části štítu je prvek ze znaku rodiny Bruntálských z Vrbna a pět hvězd kolem znázorňuje pět generací rodu Gašínů, které byly majiteli města v letech 1629 – 1727.

ARSY line - tvorba webových stránek a eshopů